Dvounohá je divná

26. července 2017 v 22:47 | ada.cat |  Kočičky vypráví
Zdravíme kočky. Divíte se, že jsme tu tak dlouho nebyly. No není divu, naše dvounohá je pěkně divná.
Od ledna, co začala po nemoci chodit do práce s ní není něco v pořádku. Tak za prvé se nám se Sněhurkou vůbec nelíbí, že se někde courá, ale prý musí, aby nám mohla kupovat granule a kapsičky. Sněhurka si myslela, že tyhle věci se tahají ze spíže jako třeba králíci z klobouku, ale já jsem jí vysvětlila, že přece dvounohá je přináší odněkud ve veliké tašce. Ty větší a kočkolyt přináší Živitel v obrovském batohu. Tak jsme prošmejdily batoh i tašku, ale nic tam nebylo. Já jsem se nedávno šla podívat za dveře, kde ty dobroty jsou, ale tam byl nějaký cizí chlap a jak jsem se strašně lekla, tak jsem zacouvala zpátky, dvounohá mě neviděla a málem ze mě udělala kočky dvě. Nejdřív jsem utekla pod postel a když mě dvounohá vyčíčala a zjistila že jsem přece jen jedna celá Morinka sjela jsem jí tak příšerně pohrdavým pohledem, že mi jí až bylo trošku líto. Prý mě neviděla, v chodbě je tma, já jsem černá, nebylo mě vidět.
Tssss, kolikrát jsem jí říkala, aby si rozsvítila, že není tak dokonalá jako MY kočky a ve tmě vidí prdlačku. Ale to se jedna může umňoukat a ona si stejně dělá co chce. Prý vidí a šeří světlem které stojí moc peněz.
Mě to málem stálo půlku kočky!
Druhá věc je, že se dvounohá nejen někde courá a to po nocích, pak přijde a místo aby se s námi zaobírala, mazlila a sloužila nám si jde lehnout a do večera spí.
No co je tohle za bordel ???
A Živitel na to nic neřekne, místo aby na ni syčel, nebo jí napackoval, myje místo ní nádobí.
ONA, prý potřebuje klid, chodí na noční.
To je toho, když my máme někdy ve dvě ráno noční pohotovost a bojové cvičení, můžou se zbláznit oba.
Holt, nová doba. Dvounozí poroučí kočkám.
A co je nejhorší na tom všem, že dvounohá i MY, velmi rádi vaříme. To jsme seděly se Sněhurkou v kuchyni, každou chviličku něco upadlo přímo pod kočičí tlamičku, dvounohá nám vyprávěla pohádky a my se jí krásně pletly pod nohama.
Co jest nám přirozeno, děláme stále, hledíme na linku když se krájí maso jak na svatý obrázek, sedíme na truhličce a mluvíme na dvounohou a výstavně se jí motáme pod nohama.
Jenže místo padající šunky a masíčka padadá hudrování typu:
,, Holky, nemotejte se mi tady, sakra práce Morinko, vždyť tě zašlápnu, hernajs Sněhurko, uhni, nebo se o tebe přerazím. "
Živitel, nám vysvětloval, že má dvounohá stále tolik služeb jen dočasně, než budou mít dostatek koček, teda co to mňoukám lidí, ale my o ni máme vážné obavy.
Tento víkend bude mít prý volno, tak jsme zvědavé jestli o nás bude pečovat jako kdysi a jestli zase vyndá ty barevný nitky, kterýma vyšívá na látku kočičky a my jí je z lásky podáváme z košíčku.
Mějte se krásně, vaše Morinka a Sněhurka.
 

Život kočičího ocásku

26. července 2017 v 22:46 | ada.cat |  Kočičky vypráví


Kočičí ocásky jsou tak zvláštní fenomén, že si zaslouží zvláštní deníček. Proč? Protože vždycky dělají něco jiného, než chtějí jejich nositelky.
Nevěříte? Tak poslouchejte.
Naše kočička sedí a myje si špičičku ocásku. Jenže ocásek šup a kočičce uteče. Kočička kouká a ocásek najednou hop a vykoukne na kočičku zpoza sloupku kočičího škrabadla. Hop, skočí kočička po ocásku.
Jenže kde je mu konec…
Je to lump, lotr a syčák, který si ze své kočičky stále jen utahuje.
Kočička se, diví, hledá ocásek ale ten se jí jen posmívá.
Kuk, vyjukne na ni za zády. Kočička se otočí a sáhne po něm pacičkou, jenže kde je tomu lotrovi konec.
Tady jsem, zamává na kočičku pod sedátkem kočičího domečku.
Kočička se zlobí a sekne po ocásku drápkem.
Jejda, už ho drží, jenže chytit ocásek není snadné.
A tak si kočička sedí, diví se a olizuje si pacičku. Ocásek, ale vymýšlí další lotroviny.
Kočička sedí jako soška a přemýšlí, ocásek si ladně visí z opěradla křesla. Visí a nudí se. Začne se kývat, kočička se dívá, ale dělá jakoby nic. Ocásek se ale nevzdává a začne se mrskat jako malý hádek.
Počkej ty dostaneš, pomyslí si kočička, vytáhne drápek a hop skočí po zlobivém ocásku. Tak a teď mu káže zač je toho kočka, jenže…
Mňauvajs, vyjekne kočička a diví se jak je to možné.
Sekla a kousla ocásek, jenže bolí to místo něho ji.
Tak tedy nevím jak to s tím ocáskem vlastně je, jedno je však jisté, že si žije svým vlastním životem.
Kočky, máte to stejné, nebo jen u nás jsou ocásky taková zlobidla?
Mňauky Morinka a Sněhurka.

O kočičím pelíšku

28. srpna 2016 v 10:29 | ada.cat |  Kočičky vypráví
postýlkasendvič

domekmrazák

Tak co říkáte pelíškům dobrý co, jenže nejsou naše. No, nevadí.

Nazdárrrek kočky, nevím, co to ty dvounohé popadlo, ale když psát o pelíšku, tak proč ne. Jen nevím, proč si dělají iluze, když pelíšek je přece všechno to, čemu dvounozí říkají obydlí.

Jasně že jako všechny máme postele, kanape, křeslo. Jenže to má skoro každá kočka. My se Sněhurkou vám povíme jaké máme pelíšky a jak v nich spíme.

Já Morinka, spím odjakživa v blízkosti dvounohé. To je v posteli. A zde není vůbec důležité kde ale jak. A také zda spíme spolu se Sněhurkou a nebo každá jinde.

V posteli spím dvounohé na peřině na nohách tomu se říká že spím jako normální kočička.

Pod peřinou přitisknutá dvounohé k boku, tomu se říká na miláčka.

Pod peřinou paničce na břiše s nataženýma všema nožičkama, tomu se říká na salám.

Sněhurka spí pod peřinou s dvounohou pouze na miláčka a normální kočku. A někdy se po ní válíme obě naráz.

Taky máme košíček po pejskovi, tam spíme docela často, protože ten je na skříňce tak, že máme oba dvounoháče na dohled když spí.

Sněhurka spí všude tam kde si může udělat tunel. Pod dekou, peřinou, v bundě. Ale nejlépe je stejně v křesle živitelově a na okýnku.

DSCN2722
Tak tomuto způsobu spaní se říká hapalajnen nebo taky vozembouch.

DSCN2750
Naše milované okýnko, od jara do podzimu otevřené.

DSCN2168
Tunel Sněhurka, velmi zamilovaný pelíšek.

DSCN2778
Milované živitelovo křeslo.


Dvounohá však slibuje ten sendvič že nám ušije, tak teda jsme zvědavé, které že vánoce to bude.

Z okýnka mávají Morinka a Sněhurka (dvounohá nám do tohoto povídání vůbec nesměla mluvit)
 


Alsaský cibulový koláč

27. srpna 2016 v 17:24 | ada.cat |  Kočičky pečou
Hotový koláč.

Těsto
40 dkg hladké mouky
2 dcl vody (trošku víc) aby byla ta konzistence jako jste měla od mě
3/4 kostky kvasnic
2 lžíce oleje
1 lžička cukru
1/2 lžičky soli (jinak dle chuti)

Suroviny smícháme dohromady zamícháme, rukou zpracujeme v kouli těsta a necháme nejméně 1 hodinu kynout v lednici.
(dáme pozor aby se sůl nedostala na kvasnice - dospod misky cukr a droždí, olej, na mouku sůl) vodu postupně
Takto připravené těsto vydrží přikryté pokličkou nebo fólií až 4 dny.

Náplň
2 velké cibule na hrubo
1/2 smetany ke šlehání
pepř, sůl
sýr na strouhání na vrch

Cibuli množství dle chuti nahrubo pokrájíme, na oleji osmahnem né moc, opepříme a lehce osolíme, zalijeme cca půlkou smetany ke šlehání a necháme vydusit aby to neteklo.

Těsto vyjmeme z lednice, vytvarujeme dvě placky jako na pizzu, necháme vyšší okraje.
Poklademe cibulkou, postrouhaným sýrem pečeme na 180 stupňů do zlatova.



Před pečením.

Kuřecí prsa se sušenými rajčaty a pepřovou omáčkou

27. srpna 2016 v 16:58 | ada.cat |  Kočičky vaří



Dvě kuřecí prsíčka
Rajčátka v oleji
4 plátky pršutu
Kousek nivy
Pepř 7 pepřů bez soli
Olej na smažení

Prsíčka nařízneme aby vznikla větší kapsa, lehce rukou naklepeme, osolíme, okořeníme sedmi pepři.
Pak do dvou plátků pršutu zabalíme nivu a rajčátka a vpravíme do masa, rajčátek může být víc a dávám je i na volnější místo do krajů. Kapsu zmačneme kraje k sobě a stáhneme špejlí.

Rozpálíme si na pánvi olej a vyhřejeme troubu na 180 stupňů.

Na pánvi orestujeme kapsu do červena a přiklopíme poklicí. Dáme ještě na cca 7minut do trouby.

Po upečení masa, kapsu vyjmeme a dáme na teplé místo.
Do výpeku na pánev dáme smetanu ke šlehání asi 3/4 krabičky a spojíme s výpekem. Přidáme lehce posekaný zelený pepř a necháme vařit až se omáčka sama zredukuje na požadovanou hustotu.

Omáčka
Smetana ke šlehání
Zelený pepř v láku cca 1 lžičku já dávám takovou vrchovatější
Sůl dle potřeby ale opatrně, výpek ji bývá slaný

Vytahneme z masa špejle, maso našikmo překrojíme a přelijeme omáčkou. Podáváme s domácími hranolky.

Pozor!
Pánev musí být vhodná do trouby!
Prudce jedlé je to pouze čerstvě uvařené, ohřívané to není ono.

Pochodující šikovnost naší dvounohé…

3. června 2016 v 17:07 | ada.cat |  Kočičky vypráví
Mňauky, milí kočičí přátelé, navazuji na Tomíkův příběh o jeho šikovné dvounohé.
Věř Tomíku, že ta Tvoje je pašák, ale tu pochodující šikovnost, co máme doma my se Sněhurkou, to se my kočičí dámy stydíme i popsat. No ale budiž…

Onehdá si ta naše vymyslela velký úklid. To většinou bývá docela zajímavá zábava, teda než vezme vysavač. To pak my bereme taky, ale roha.

Zábavy bylo dostatek pro všechny, já se Sněhurkou jsme se paničce krásně motaly pod nohama. Lovily jsme třásně od mopu, číhaly na ocas barevné prachovky, vypacičkovávaly a počítaly jsme zatoulané myšky a kuličky.
Když převlékala deku na kanapi, říkaly jsme si, že ještě není třeba měnit deku a abychom ušetřily paničce práci, hezky jsme se jí na té dece povalovaly. Ale ona neměla pochopení a vyhnala nás.
No to si dovolila dost. Však ji za to taky stihl trest.

Jak byla v ráži, zaregistrovala, že pod okýnkem máme ušmudlanou a natrženou tapetu. Tak se rozhodla že ji vymění. Starou krásně sundala, však je jen na připínáčky, ustřihla si novou, nachystala vše co k tomu potřebovala a vylezla na poličku
.
Jéé, říkáme si, nelez tam! Nemáš drápky, slítneš, zabiješ sééé !!!

Jasně že neposlechla, tak jsme jen seděly na tom okýnku, radily jí a hlavně jsme ji hlídaly.
Jenže ona neposlechla naše rady a dřepěla si nabobku na té poličce. Jak ládovala napínáčky do té tapety, najednou báác a pozadu se svalila dolů.
Néééé, vymňoukly jsme se Sněhurkou obě naráz a zavřely jsme obě oči. Máme po dvounohé, kdo nás nyní bude krmit, kdo nám bude vynášet záchůdky???
Živitel to tak dobře neumí.

Dvounohá ale měla všechny strážné i kočičí anděly za zadkem.
Jak pozadu padala, tak slítla do křesla na kterém byla deka z kanape, ta ji naštěstí přibrzdila. Jenže dvounohé nemají tak ladné tělo jako my kočky, tak ji převážila zadnice a ona vysekla výstavní parakotoul vzad až na podlahu. Jen to zadunělo.

Helééé, si živá? Dvounohá, slyšíš?

Tak nějak se jí ani vstávat nechtělo, ale nakonec se na ty svoje dvě postavila. Postavila…
Hekala a ani nenadávala, jak je jejím zvykem. když jí něco nevyjde.
Vrk, přitulí se Sněhurka, vrééé, povídám jí já.
Pohladila nás obě a řekla jen že jsme její zlatíčka a že z nás málem udělala půlsirotky.
Pak si šla loknout něčeho smradlavého, co dává do pečení, zašklebila se jako na vetřelce, sedla si do křesla a pozvala nás obě na klín.

Když to takhle půjde dál, zůstane nám asi jen živitel.
Kočky, nevíte jen tak, pro případ nouze o nějaké osiřelé dvounohé?
Že bychom si ji se Sněhurkou a živitelem adoptovaly, až se nám ta naše pochodující šikovnost jednou přerazí.

Mňauky, Vaše Morinka a Sněhurka.

02b79a4227_89916046_v1

O mluvícím kocourovi

3. června 2016 v 16:58 | ada.cat |  Kočičky vypráví
Mikeš

Ilustrační obrázek od Josefa Lady se zajisté velmi hodí k tomuto povídání.

Příběhy kocourka Mikeše z Hrusic určitě všichni známe, byl to pašák, který se ve světě vyznal. Údajně Mikeše naučil mluvit Pepík. Když Mikeš ze strachu co rozbil babičce krajáč se smetanou utekl do světa, Pepíkovi se tolik stýskalo, že naučil mluvit kocourka Nácíčka. Ten však už takový talent nebyl a šišlal. Dodneška si pamatuju jak mě rozesmál.

Pepítu, támhle se na mě někdo toutá votýntem.

Jenže opravdu Mikeše a Nácíčka naučil mluvit Pepík a nebo to už kočky dávno, dávno umí?
Co myslíte?

Babička Suchánková měla kocoura Myšika. Kocourek přišel domů a slušně pozdravil.
Čau!
A babička mu taky řekla čau.
Kocourek se opřel a slušně požádal o večeři.
Masóóó, chceš maso ptala se babička a kocourek na to anóóó.

Náš Zrzeček, dej mu krásné kočičí nebe, to bylo hodné a upovídané stvořeníčko.
Dééééj mě, dééééj, dělééééj, déééj mě hned!
Ptám se kdo chce žrát?
Jááá!
Ne, nejsi tu sám, tak komu mam dát vám, kočkám?
Nééé, mě! Hnéééd!

Nikdo to ty kočky neučil a stejně věčně něco žvanily.

Maminka si jednou povídala se svou kadeřnicí a ona brblala jakého má hubatého kocoura. Že on občas něco vyvede, ona na něj kšicne, nebo mu hubuje a kocour se jí postaví a prý na ni křičí ne,nenene! Ona celá smutná že prý kde je ta něžná čičinka…
Mamka ji uklidnila, že má taky kocoura, taky mluví, jenže se to nedá poslouchat. On mluví strašně sprostě.

Macík byl krásný černý kocourek s bílou lysinkou. Prostě frajer, jenže přišel domů a ve dveřích prohlásil.
Kurváááá.
No mamka se zlobila, že to se teda má s čím chlubit. Myslela si že za nimi někde byl, jenže časem se zjistilo, že to znamená jídlo.
Tatínek měl kdysi autodílnu a tak se stávalo, že k nám chodili do bytu zákazníci. Prostě smlouva se sepsala v kuchyni u stolu.
Jednou u nás seděl tátův kamarád a měli jsme návštěvu. Najednou vešel Macík, kouknul na tátu a povídá "kurva"
Tatík mu dal kousek šunky z chlebíčku, kocourek ho snědl, otřel se hlavičkou tátovi o nohu a pokračoval okolo stolu.
Kurva, pravil u našeho kamaráda a ten kocourkovi také dal kousek dobroty. Opakovalo se láskyplné ducnutí a kocourek se postavil před návštěvu.
Kurva pravil kocourek a čekal na něco k snědku, když nic nespadlo, tak prosbu opakoval ale návštěva dělala že ho nevidí a neslyší.
Kocourek si sedl jako egyptská soška a řádně nahlas s krásně výrazným R, hlasitě řekl.
KURRRRVÁÁÁÁÁ
Maminka už to nemohla smíchy vydržet, popadla Macíka a vynesla ho na dvorek.

No a co se stalo tak hrozného?
Maminka se rozchechtala a přiznala.
No ona to byla a profesionálka, proto se k tomu nechtěla hlásit když na ni Macík hulákal.

Tak tedy, kočky a kocouři, jak je to s tím mluvením?
Vím jistě, že za tím není jen Pepík Ševců z Hrusic.

Natlapkala na naši radu dvounohá, jako vzpomínku na kamarády kteří již v kočičím nebi myšky loví.

Vaše Morinka a Sněhurka (s personálem)

b
Bublina - kočička která žila maminky naší dvounohé.

bb
Bublina s rodinkou

Piškotová roláda

11. března 2016 v 17:22 | ada.cat |  Kočičky pečou



3 vejce
80 g cukru
1 vanilkový cukr
100g polohrubé mouky
1 lžička citronové kůry
Na náplň
1 šlehačka
1 měkký tvaroh
5 -6 lžiček cukru
Kompotované broskve
Ořechy na zdobení
Z bílků a cukru uděláme tuhý sníh, přidáme žloutky, mouku a citronovou kůru.
Pak těsto rozetřeme na plech vyložený pečícím papírem a pečeme při 2oo stupích asi 6 -8 minut.
Necháme vychldnout, pak odstraníme papír a položíme korpus na jiný, nebo na utěrku.
Potřeme marmeládou.
Tvaroh si umícháme s cukrem a zamícháme šlehačku ušlehanou do tuha.
Namažeme na korpus, trošku si necháme na ozdobu namazání z vrchu, položíme na kousky nakrájené broskve a pomocí papíru nebo utěrky stočíme.
Potřeme zbylým krémem, postrouháme ořechy a dáme uležet do lednice.
Teda pokud se stačí uležet...

Cibule je tradiční lék na nachlazení

2. listopadu 2015 v 16:37 | ada.cat


Nejznámějšími druhy u nás jsou cibule kuchyňská, cibule šalotka nebo cibule zimní. To však neznamená, že jsou jediné, nejen u nás, ale na celém světě existují desítky různých druhů. Bohatým zdrojem vitamínů je pro nás třeba cibule jarní, která se i přes své jméno objevuje na našich stolech téměř po celý rok.

Před krájením cibule se doporučuje namočit prkénko, aby éterické oleje nestoupaly tolik do očí. Vždy je dobré použít ostrý nůž, jelikož pak není nutné na něj tolik tlačit, a nebudou se tudíž neuvolňovat nepříjemné štiplavé složky.

Zajímavost: Latinský název naší cibule je Allium cepa. Rodové jméno Allium údajně pochází z keltského all, což znamená páchnoucí, a druhové jméno cepa je latinský výraz pro cibuli. Z tohoto názvu pochází i české slovo cibule, ačkoli svou definitivní podobu získalo až z německého slova Zibolle.


Tipy: Aby se při smažení či pečení cibule neztratila její křupavost, je vhodné ji při přípravě nesolit. Nepustí tak vodu a zůstane hezky křupavá. Jak mít cibulku krásně zlatavou? Nejlepší je ji při smažení malinko pocukrovat nebo zaprášit moukou. Rychleji pak zhnědne a neztratí na křupavosti. Abychom slzám zabránili, je dobré dát cibuli na chvíli do horké trouby nebo do mrazáku. Také se doporučuje při krájení často oplachovat nůž vodou. Další babská rada radí, dát si při krájení cibule do úst kousek chleba a pomalu jej žvýkat.
Rozpůlená cibule vydrží v lednici až pět dní jako čerstvá, pokud místo řezu potřeme máslem a celou cibuli zabalíme do alobalu.

Pro zdraví Cibule se od pradávna používá jako lék proti chřipce a nachlazení. Napomáhá při trávení, redukuje vysoký krevní tlak a je neopomenutelným pomocníkem při snižování hladiny cholesterolu v krvi. Ani diabetici by na tuto zdravou zeleninu neměli zapomínat. Podle nových průzkumů chrání cibule žaludek proti rakovině! Bohužel je třeba zmínit i fakt, že pro některé osoby je cibule příliš agresivní či nadýmavá.

Užitečné vlastnosti cibule

Cibule obsahuje spoustu vitaminů, minerálů a dalších látek, jež jsou pro naše tělo velmi prospěšné. Nejvýznamnější látkou obsaženou v cibuli je alicin. Je velmi bohatá také na kyselinu listovou, která je důležitá zejména v období těhotenství. Zmiňovaný alicin snižuje riziko arteriosklerózy a trombózy a posiluje imunitní systém. Éterické oleje brzdí zánětlivé procesy a uvolňují hlen. Červené a žluté odrůdy cibule obsahují také sloučeniny, jež snižují riziko vzniku nádorových onemocnění a mají protizánětlivé účinky. Švýcarští vědci zjistili, že cibule je navíc výbornou prevencí proti osteoporóze.

Proti chřipce
Jako lék na chřipku je osvědčený sirup z cibulové šťávy - cibuli jemně nasekáme a uvaříme spolu se třemi polévkovými lžícemi medu. Tento sirup se pak užívá pravidelně, nejlépe po lžičkách.

Proti nachlazení
V boji se všemi respiračními infekcemi se skvěle hodí směs, kterou vytvoříme ze šťávy z nasekané syrové cibule smíchané s medem. Takto připravenou směs necháme přes noc uležet. Užívá se každé 2 hodiny po jedné kávové lžičce.

Proti oparům
Opar na rtu lze léčit tak, že na postižené místo přikládáme plátek syrové cibule. Musíme však být opatrní, jakmile začneme na rtu cítit nepříjemný pocit, je třeba cibuli ihned odstranit.

Proti zánětům
Cibule pomáhá hojit i hnisající rány. Obvaz potřeme kašičkou z cibule a přiložíme na postižené místo.

Víte, že…
Cibule blahodárně působí na nervový systém. Má účinky jako mírné sedativum, a pomáhá tedy při velkém stresu. Podle výzkumu z roku 2009 konzumace cibule pozitivně ovlivňuje výstavbu kostí a tím působí preventivně proti úrazům, jako je například fraktura kyčle. Obecně cibule zlepšuje obranyschopnost našeho těla. Posiluje žaludek a střeva, a dokonce zlepšuje chuť k jídlu. Je také vědecky dokázáno, že konzumace dvou až tří cibulí týdně redukuje vznik rakoviny ústní dutiny a vaječníků.

Každé tělo daleko lépe rozpoznává živiny a vitaminy přijímané přírodní cestou než formou léků.

Cibule odpuzuje komáry a mouchy, používáme ji buď do přírodního repelentu, nebo akutně jako rychlý lék v případě štípnutí hmyzem (stačí přiložit plátek cibule na postižené místo).

Zdroj: http://www.jakvkuchyni.cz/cibule-je-tradicni-lek-na-nachlazeni-vyzkousejte-ji-jako-sirup/

Vepřová konzerva podle Kocoura

11. října 2015 v 15:24 | ada.cat |  Kočičky vaří

Ingredience jsou velmi jednoduché:
vepřový bůček bez kosti voda, sůl, nové koření, celý pepř, bobkový list

Postup : do hrnce dám vařit vodu s celým pepřem, novým kořením, solí, bobkovým listem a kůžemi odříznutými z bůčku. Množství vody odhadneme, koření podle chuti.

Bůček nakrájíme na kostičky, napěchujeme do vymytých sklenic a zalijeme uvařeným přecezeným lákem.

Uvařené kůže nakrájíme a do každé konzervy dáme kus kůže na dno a druhý můžeme dát na vrch.

Dáme do zavařovacího hrnce, vaříme minimálně dvě hodiny, druhý den ještě asi hodinu.

Druhá verze se liší tím, že nakrájený bůček jsem restoval v kastrolu, následně přilil vodu s vyvařeným kořením, dal do sklenic a zavařil.
Mohu konstatovat, že při konzumaci se obě verze skoro neliší, takže ta první je jednodušší. Ještě jsem zapoměl na jednu důležitou proceduru a sice výroba etiket.

Autor receptu: kocour12

http://kocour12.blog.cz/1203/recepty-pokracovani-2


A takto se to povedlo mě. Je vynikající, zatím nevím jakou má trvanlivost, u nás zmizela hned druhý den po výrobě. Protože jsem to pouze zkoušela, tak jsem místo bůčku dala plec, je bohužel málo tučná. Tak příště jedu z bůčku a ve větším množství.
Díky Kocoure.

Další články


Kam dál