Červenec 2017

Dvounohá je divná

26. července 2017 v 22:47 | ada.cat |  Kočičky vypráví
Zdravíme kočky. Divíte se, že jsme tu tak dlouho nebyly. No není divu, naše dvounohá je pěkně divná.
Od ledna, co začala po nemoci chodit do práce s ní není něco v pořádku. Tak za prvé se nám se Sněhurkou vůbec nelíbí, že se někde courá, ale prý musí, aby nám mohla kupovat granule a kapsičky. Sněhurka si myslela, že tyhle věci se tahají ze spíže jako třeba králíci z klobouku, ale já jsem jí vysvětlila, že přece dvounohá je přináší odněkud ve veliké tašce. Ty větší a kočkolyt přináší Živitel v obrovském batohu. Tak jsme prošmejdily batoh i tašku, ale nic tam nebylo. Já jsem se nedávno šla podívat za dveře, kde ty dobroty jsou, ale tam byl nějaký cizí chlap a jak jsem se strašně lekla, tak jsem zacouvala zpátky, dvounohá mě neviděla a málem ze mě udělala kočky dvě. Nejdřív jsem utekla pod postel a když mě dvounohá vyčíčala a zjistila že jsem přece jen jedna celá Morinka sjela jsem jí tak příšerně pohrdavým pohledem, že mi jí až bylo trošku líto. Prý mě neviděla, v chodbě je tma, já jsem černá, nebylo mě vidět.
Tssss, kolikrát jsem jí říkala, aby si rozsvítila, že není tak dokonalá jako MY kočky a ve tmě vidí prdlačku. Ale to se jedna může umňoukat a ona si stejně dělá co chce. Prý vidí a šeří světlem které stojí moc peněz.
Mě to málem stálo půlku kočky!
Druhá věc je, že se dvounohá nejen někde courá a to po nocích, pak přijde a místo aby se s námi zaobírala, mazlila a sloužila nám si jde lehnout a do večera spí.
No co je tohle za bordel ???
A Živitel na to nic neřekne, místo aby na ni syčel, nebo jí napackoval, myje místo ní nádobí.
ONA, prý potřebuje klid, chodí na noční.
To je toho, když my máme někdy ve dvě ráno noční pohotovost a bojové cvičení, můžou se zbláznit oba.
Holt, nová doba. Dvounozí poroučí kočkám.
A co je nejhorší na tom všem, že dvounohá i MY, velmi rádi vaříme. To jsme seděly se Sněhurkou v kuchyni, každou chviličku něco upadlo přímo pod kočičí tlamičku, dvounohá nám vyprávěla pohádky a my se jí krásně pletly pod nohama.
Co jest nám přirozeno, děláme stále, hledíme na linku když se krájí maso jak na svatý obrázek, sedíme na truhličce a mluvíme na dvounohou a výstavně se jí motáme pod nohama.
Jenže místo padající šunky a masíčka padadá hudrování typu:
,, Holky, nemotejte se mi tady, sakra práce Morinko, vždyť tě zašlápnu, hernajs Sněhurko, uhni, nebo se o tebe přerazím. "
Živitel, nám vysvětloval, že má dvounohá stále tolik služeb jen dočasně, než budou mít dostatek koček, teda co to mňoukám lidí, ale my o ni máme vážné obavy.
Tento víkend bude mít prý volno, tak jsme zvědavé jestli o nás bude pečovat jako kdysi a jestli zase vyndá ty barevný nitky, kterýma vyšívá na látku kočičky a my jí je z lásky podáváme z košíčku.
Mějte se krásně, vaše Morinka a Sněhurka.

Život kočičího ocásku

26. července 2017 v 22:46 | ada.cat |  Kočičky vypráví


Kočičí ocásky jsou tak zvláštní fenomén, že si zaslouží zvláštní deníček. Proč? Protože vždycky dělají něco jiného, než chtějí jejich nositelky.
Nevěříte? Tak poslouchejte.
Naše kočička sedí a myje si špičičku ocásku. Jenže ocásek šup a kočičce uteče. Kočička kouká a ocásek najednou hop a vykoukne na kočičku zpoza sloupku kočičího škrabadla. Hop, skočí kočička po ocásku.
Jenže kde je mu konec…
Je to lump, lotr a syčák, který si ze své kočičky stále jen utahuje.
Kočička se, diví, hledá ocásek ale ten se jí jen posmívá.
Kuk, vyjukne na ni za zády. Kočička se otočí a sáhne po něm pacičkou, jenže kde je tomu lotrovi konec.
Tady jsem, zamává na kočičku pod sedátkem kočičího domečku.
Kočička se zlobí a sekne po ocásku drápkem.
Jejda, už ho drží, jenže chytit ocásek není snadné.
A tak si kočička sedí, diví se a olizuje si pacičku. Ocásek, ale vymýšlí další lotroviny.
Kočička sedí jako soška a přemýšlí, ocásek si ladně visí z opěradla křesla. Visí a nudí se. Začne se kývat, kočička se dívá, ale dělá jakoby nic. Ocásek se ale nevzdává a začne se mrskat jako malý hádek.
Počkej ty dostaneš, pomyslí si kočička, vytáhne drápek a hop skočí po zlobivém ocásku. Tak a teď mu káže zač je toho kočka, jenže…
Mňauvajs, vyjekne kočička a diví se jak je to možné.
Sekla a kousla ocásek, jenže bolí to místo něho ji.
Tak tedy nevím jak to s tím ocáskem vlastně je, jedno je však jisté, že si žije svým vlastním životem.
Kočky, máte to stejné, nebo jen u nás jsou ocásky taková zlobidla?
Mňauky Morinka a Sněhurka.